VÝLET DO POLSKA
Nemám v úmyslu z každé dovolené psát blog, ale někdy je to prostě nevyhnutelné!
Třeba teď. Odjeli jsme v pondělí v poledne a přijeli domů ve čtvrtek večer. Náš krátký a intenzívní čtyřdenní pobyt tentokrát zahrnoval podkrkonoší, a to z druhé strany. Byli jsme v Jeleni Górze. Dlouho jsem si přála se tam podívat. Město je krásné. Sice socialismus se významně podepsal v devastaci památek, ale hodně jich zde zůstalo. Jelenia Góra byla založena Polákem, knížetem Boleslavem Křivoústým (ovšem mohlo to být i jinak, a navíc teda, raději mít ústa rovná než křivá. Jak asi vypadal?). Pak tu byli němečtí kolonisté, později město bylo začleněno do zemí koruny české...Na radnici téměř osmdesátitisícového města je psáno MCVIII. Polsko nakonec město získalo na základě Postupimské dohody. A že Poláci nemají v lásce ani Němce ani Rusy, je známé, však to schytali z obou stran. Po zahájení války Ruska s Ukrajinou se Poláci okamžitě rozloučili s partnerským městem v Rusi. Jablonec nad Nisou je jedním z partnerských měst, v parku má svou jablůňku!
První den jsme si prochodili centrum. Druhý den jsme totéž zopakovali na kole, a dál jsme jeli pár kilometrů Bobřím údolím (podél řeky Bobr), obdivovali jsme pohled na Sněžku a taky Kačavské hory.
Mylně jsme se domnívala, že budeme jezdit víceméně po lehce zvlněné krajině. Ne ne, přišly i kopečky. Nejprve tedy lázeňská část města - Cieplické termální lázně - v rovině, ale pak i ty kopečky. Vyšlapali jsme pěšky ze Staniszowa na horu Witosza. Krásné rozhledy!! Na vrcholku stojí podstavec mohyly postavené na Bismarckovu počest a armádou svržené v roce 1947.
Svoje důležité místo na každé dovolené zaujímá gastronomie. Vše, co jsme jedli a pili, nám moc chutnalo. Gaspacho, v Polsku nazývané "chlodnik" bylo super, taktéž boršč s knedlíky, a v hotelu nám nabídli samé výtečné pestré snídaně a večeře.
Z památek přímo ve městě jsou důležité kostely. Kostel svatého kříže z roku 1709, opravdu ve tvaru kříže, má navíc nádherné prostranství kolem. Uvnitř barokní výzdobu. Je to největší chrám ve městě pro 4000 lidí. Ve městě jsou další kaple, kostely, třeba Basilika svatých Erasma a Pankráce - dvou mučedníků. Basilika je nejstarší ve městě, původní dřevěný kostel musel být po různých požárech postupně dostavován, přestavován, a současný stav je z 15. století. Uvnitř (bylo zavřeno) najdeme výzdobu od gotiky až po baroko. Venkovní epitafy zas zaujaly mého miláčka.
A pak jsme hledali evangelický kostel, o němž mně vyprávěla maminka i tatínek. Našli jsme ho. Popravdě v historickém dokumentu píší, že v oné době vzniku kostela (1774) bylo ve městě sedmdesát procent evangelíků, luteránů. No ano, katolické Polsko se do těchto míst dostalo až mnohem později. Iónské sloupy v přízemí, korintské nahoře. Elipsoidní tvar kostela je taktéž zajímavý, a pak třípatrová věž, hodiny a kopule s lucernou. Uvnitř, kde jsme nebyli, je prý řada lavic s výsuvnými přidanými sedátky směrem do uličky. Podle vzpomínek tatínka.
Jelenia Góra je známá svými parky. Lázeňský se nám obzvlášť líbil (na posledním obrázku je jeden z pramenů, pozor, tento má 90°C):
Plavat nebylo kde. Vody, rybníků, jezer je tu dost, ale většinou nepřístupných pro plavce. Koupaliště v Jelení Hoře bylo zavřené, zarostlé a bez vody. Prý je před rekonstrukcí. My jsme si zaplavali každé ráno v hotelovém bazénu.
Ještě trochu umění, převládá v něm jelen! Ode mne na fotce dostanete jelena jen jednoho:
A co třeba zažijete, pokud čekáte na autobus? To by mohlo být u nás na Šalďáku, ne? Stihnete si i přečíst pohádku!
Poslední obrázek taky něco naznačuje, ale necháme to tak.
