VIDĚL MLÁDÍ VŠECH DUBŮ

Četla jsem tuto větu v úchvatné knížce... neprozradím, v které, můžete hádat, je z roku 1935.

Moc se mi líbí. Ta věta (i kniha). Mám ráda neotřelá vyjádření, a tady je tak klidně a laskavě vyjádřeno, že dotyčný je stár.

Wikipedie uvádí, že "Dub letní roste velmi pomalu, zralého věku dosahuje až ve 100 letech, zato je ale dlouhověký, může se dožít i 2000 let."

Být starý není zlé. Být starý může s sebou nést moudrost, nadhled, zkušenost, pokoru, toleranci i boj za pravdu, ponejvíce však vědomí toho, že vše je, jak má být....

Vrásky v obličeji vyprávějí o bolesti, lásce, trápení, extázi, únavě i odhodlání...

Pomalá chůze značí opatrnost, klid, rozvahu a vědomí času, který nikdy nedohoníš...

Potřeba přijmout pomoc druhých vyjádří důvěru v život, důvěru v lidi, důvěru v Boha.

Bez toho je život pouhým úprkem skrz všelijaké zážitky bez radosti a lásky.

Být starý znamená umět být sám se sebou. Až se to Mládí naučí, zjistí, že už na vrátka klepe Stáří...

A možná si také někdo vzpomene na rčení Až opadá listí z dubu... To budeme všichni opět o něco starší.