VALENTÝN A FIDLOVAČKA

Sedíme v Praze s kamarády na obědě. Někteří si objednávají pizzu, jiní burrito, další špecle... a po obídku nadhazuji otázku směrem k JK, který doposud nikdy nezklamal: "Co kávička??" Odpověď mi vzala dech. "Na Valentýna kávu zásadně nepiju!"

Tak co tedy na Valentýna? Pokud to máte stejně jako my, tak nic. Kamarádka VS si na krk pověsila stříbrné srdíčko, kamarádka HK si zahrávala s myšlenkou, že si sama koupí kytku. Ale okolnosti se sešly a společně jdeme do divadla Fidlovačka. Divadélko znám, jednou jsme zde s Kájou byli, i když nemůžu a nemůžu najít tu fotku, jak jsme se v něm fotili v kulatém zrcadle na chodbě. Měla jsem tehdy hnědé kalhoty a halenku (muž měl kalhoty a svetr, to dá rozum). 

Trochu jsem pátrala na internetu, cože to ta fidlovačka je -  prý ševcovský nástroj, užívaný k hlazení kůže. Bývala zde tradičně pod nuselským mostem jarní slavnost, až postupně bylo vystaveno divadlo, v roce 1921. Tylovo divadlo (Tyláček), Divadlo Pod Vyšehradem, Divadlo Na Fidlovačce, Hudební divadlo v Nuslích - to je stále stejná budova. V sedmdesátých letech zpustla a na střeše rostly břízy. Po dvaceti letech se Pražané vzchopili, budovu oprášili a Divadlo Na Fidlovačce se znovu otevřelo pro veřejnost 28. října 1998. 

My jsme přijeli na hudební revue Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Hra podle předlohy stejnojmenné knihy od manželů Peaseových měla spád, nasmáli jsme se, neb vtipy sršely od všech účinkujících, obzvlášť Estrogen a Testosteron měli nádherné kostýmy a nádherně hráli. Pravdivost rozdílů žen a mužů je ve hře přímočaře vykreslená, a kdo není egoista a vztahovačný, hru si opravdu užije! 

Možná zase někdy příště?