TAKY MÁTE SVOJI OBSESI?

Teď by bylo dobré zhasnout a začít si povídat.... Jak to kdo máme. Docela by mne zajímalo, jestli jsme všichni podobně v nějaké oblasti obsedantní, výjimeční. Možná bychom potmě přiznali věci, o kterých běžně nemluvíme. Já tady dám do pléna svoji jednu obsesi, která není nikterak zlá, nikomu neubližuje (ani mně) a vlastně to asi ani není obsese, když se poměřím s výkladovým slovníkem wikipedie.

Trochu jsem studovala psychologii, ale už je to dávno. Ze školních lavic mám utkvělou představu, že obsese je nějaké nutkavé konání (třeba neustálé mytí rukou). Wiki říká, že obsese (z lat. ob-sessio, posedlost) je v psychologii označení pro vtíravé (obsedantní) myšlenky, nápady, nebo nutkání k jednání. Obsedantní myšlenky nemám, posedlá nejsem, ale některé věci činím, i když to okolí může považovat za zbytečné. 

Spíš bych měla použít slovo rituál. Ano, o těch jsem už psala, rituálů mám mnoho. Třeba v pondělí hnojení květin, ve středu peeling obličeje a těla, pak každodenní ranní stlaní postele, urovnávání bot v botníku, k tomu rituály rodinné - oslavy, slavnostní stolování o svátcích a další podobné věci. Rituály být musí, jsou prospěšné všem. 

No a jedním z těch rituálů se stal úklid před spaním. Rozházené deky na gauči srovnám, zbylé neumyté nádobí aspoň vložím do myčky, hračky po dětech odnesu na své místo, oblečení dám do skříní, odnesu žehlicí prkno na své místo a podobné prkotiny. Vzpomínám, když byly děti malé a odcházeli jsme někam pryč, vždy jsem ještě honem pouklízela rozházené věci a skoro vždy vyluxovala chodbu. Bylo tak příjemné se vracet do čistého domova, stejně jako teď je příjemné vstávat do uklizené kuchyně.

Jedna maličkost k tomu úklidu chybí. A to je můj stůl. Ať dělám co dělám, pořád je na něm cosi navíc. Ano, mohla bych vše shrábnout do jednoho šuplíka (sejde s očí - neexistuje), ale mám nepoctivý pocit. A vědomí toho, že jaký chaos je na stole, takový chaos je v mé mysli, mne ponouká k nápravě. Na tom ještě musím zapracovat.