Už jsem se zařekla, že nebudu psát o naší botanické zahradě. Mýlila jsem se. Jednak dosud nemám zápisky ze zimní zahrady (tím myslím období, kdy venku sněží), a pak se letos v únoru stala výjimečná událost.

Popořádku. Je leden a já navštěvuji botanku hned několikrát. Sama se sebou, pak s vnoučaty. Je krásně. Venku je zahrada celá poklidná, odpočívá, růže pod sněhem, jezírko pod ledem, ptáčci mlčí. Zato uvnitř nastala proměna v australském pavilónu, kde všechno kvete, a "na jihu" dozrávají citrony a pomeranče. 

Venku:

Uvnitř - v Austrálii:

Uvnitř - v tropech amerických a afrických a k tomu kamélie:

Pod vodou i z vody vyndané:

A teď to letošní překvapení!

DORYANTES PALMERI

Nevěřte, kytka (v Australském pavilonu), která vykvetla po 31 letech života, ještě pár týdnů pokvete, poté vyrobí semínka a pak odejde na věčnost. Tak její cyklus probíhá. Po třiceti letech života zplodí potomstvo (semena a někdy i nové růžice kolem kořenového balu) a odumře. Stvol s květenstvím je dlouhý úctyhodných pět metrů, poslední metr je obsypán květy. Pod jejich vahou se možná skloní až k hlavám návštěvníků, zatím je fakt vysoko. Jsme na tento unikát u nás pyšní!

Poslední dnešní fotky, venku kvetou vilíny, severoamerické rostliny. Dají se pěstovat i na zahradě, chcete-li mít za okny něco kvetoucího v lednu.