NEUMÍM ZEMĚPIS!

Ve čtvrté třídě jsme měli vlastivědu. Tedy vše o Československé republice. Byla jsem vynikající žákyní - za to mohl tatínek! V té době jezdil z práce domů jen na víkendy a nám děvčatům se opravdu věnoval. Prohlížel si se mnou učebnici vlastivědy a vždy přidal něco navíc, a já jsem informace ve škole šikovně podávala. 
Pak byl druhý stupeň základky, moc toho po nás nechtěli, takže jednička byla jistá, ale vědomosti chabé. A ze západu jsme toho věděli opravdu minimum, zato dvanáct ruských veletoků bych ještě dnes skoro vyjmenovala: Ob, Jenisej, Lena, Amur, Don, Volha....

Milovaný Kája objednal pětidenní cyklo zájezd do Německa slovy, jo, pojedeme na Moselu. A až později jsem si studovala, kamže to vlastně pojedeme.

Mosela a vinice by mohlo být skoro synonymum. Krásná řeka, pomalu meandrující po lehce zvlněné krajině, kam se podíváš, všude jsou vysázené stromky vinné révy. Břidlicové podloží dodává vínu jedinečnou chuť. A to je teda pravda, víno chutnalo výtečně ve všech vinárnách a restauracích.

Místní vinaři musí být velmi pracovití. Vinice jsou na příkrých stráních, kam by člověk ani psa nevyhnal... Někde mají "výtah" na vozíky. A často na kraji vinic kvetou vysázené růže - ty jsou citlivé na houbové choroby napadající révu a projeví se to na nich o pár dní dříve. Vinaři tak včas stihnou léčivý postřik.

Na náš pozdní srpnový zájezd jsme nemohli dostat lepší počasí, nepršelo, nepálilo, a těch denních pětapadesát km se dalo zvládnout.

Mosela:

Kromě cest kolem řeky jsme jeden výlet věnovali cestě po bývalé železniční trati. Systém cyklostezek je německy dokonalý a tato železniční cesta se mi moc líbila. Jela jsem  - poprvé - na kole tunelem. Měl 512m. A pak další a pak ještě tři kratší. Všechno je někdy poprvé!

Ještě jedno "poprvé" mám ke sdělení. Poslední den jsme absolvovali plavbu lodí. To není tak neobvyklé, ale propluli jsme zdymadlem, a to mě moc bavilo.

Došlo i na koupání v jednom z vulkanických jezer. Řeka Mosela je opravdu hodně zeleně zarostlá a ke koupání nevhodná. Poté, co kamarádi slíbili, že na mne rádi počkají, jsem hbitě šupla do  plavek (vozím je totiž na kole neustále včetně ručníčku 70x70cm) a Kája skočil do vody se mnou. Kdyby bylo víc času, plavala bych tam a zpět, ale i tak jsem si to užila!

Soutok Mosely a Rýna je mohutný a má svou vlastní silnou energii. Stojí zde navíc monumentální socha císaře Viléma I. na památníku Deutsches Eck (v německém městě Koblenz).Tato monumentální stavba s jezdeckou sochou prvního německého císaře se stala symbolem německé jednoty.

A pak zas vinice a vinice a nahoře nesčetně hradů a zřícenin. K tomu jsme projížděli zámkem, kde doprava byla vyřešena zbouráním části budovy zámku - silnice tedy vede přímo skrz zámek. 

Celý zájezd byl vydařený. Nejen kvůli krajině, počasí a zachovanému zdraví, ale taky díky kamarádům, díky večernímu muzicírování a díky skvělému vínu. Já jsem pila bílý Riesling trocken.

Přeci jen... nemohu pominout krásná německá městečka a města a kulturní památky v nich. Cílem blogu není popis těchto  pamětihodností, tak vkládám jen pár fotek z cest a fotky z večerního města Lieser, kde jsme spali, a v závěru fotky z města Trier (Trevír), který je zapsán v UNESCO a stojí za to si vše pořádně pročíst a hlavně navštívit.

A ještě nesmím zapomenout hmyzí domeček. Spíš dům. Stála jich ve městech spousta.