NAŠI PRŮVODCI

Myslím si, ačkoli někdo třeba nesouhlasí, že je výborné, pokud si zachováváte některé dětské radosti po celý život. Třeba když si koupíte po šedesátce oblíbeného (a starožitného) Kulihráška v Antikvě nebo stále sháníte (zatím neúspěšně) veršovaný příběh Marušky a Holeny od Nováka J.Z. 
My těch nově nakoupených dětských věcí máme velkou hromadu, celý dětský pokojíček narvaný hračkami: plyšáky, auty, vlaky, deskovkami, knihami, skládankami... a ještě k tomu vlastníme celé výtvarné oddělení. Děti to u nás znají, a nejčastěji si berou k hraní velká auta, kterými objíždí dlouhou trasu kolem přes chodbu do kuchyně a obýváku a zas na chodbu. Ale stačí jim vhodně něco nového přistrčit a navnadit je, takže zatím žádné hračky nevyhazujeme. To teprve přijde, jak děti porostou. Jen ty šachy nikdo hrát nechce.

Zdá se, že jsme dětskými hračkami saturováni. Ne, nejsme. Pamatuju si přesně tu chvíli, kdy jsme si koupili jednu jen pro nás dva...

Bylo to v roce 2009. Jeli jsme na konci prosince na silvestrovský pobyt s kamarády do Jánských Lázní, s sebou jsme měli i běžky (zbytečně, sněhu napadlo minimum). Vzali jsme to přes Polsko. Proč ne, zdá se to kratší a pro nás i vítaná změna. Kolem Kladské jsme bourali. Urazilo se kolo a přijeli odtaháři z Náchodu, kde auto i nás vysadili u benzinky. Čekali jsme tam nejen na odtahové vozidlo z Liberce, ale taky na kamarády, kteří usoudili, že se jim do auta vejdeme a dovezou nás na chalupu. A tak tam na benzince sedíme, popíjíme kávu, hlídáme všechny tašky, lyže a kufry. A obcházíme vitrínky, kde na nás mrkli dva plyšoví medvídci v pyžamkách a v čepičkách. Malí, heboučcí, roztomilí. Pro potěšení v danou chvíli jako stvoření!

Od té doby kromě svého trvalého pobytu v ložnici s námi všude jezdí. Teda pokud jedeme s kufrem a na noc! 

Tady na fotce spokojeně spí u nás doma:

A tady jsou v nějakém hotelu, netuším, v kterém městě, a pokojská asi má smysl pro malé denní radosti a hezky nám ustlala a medvídky uložila... ne vždy se pokojské k našim bezejmenným medvídkům chovaly s takovou láskou!

Teď přijde poslední fotka medvídků. To bylo v únoru 2022 v Galtüru, v Tyrolských Alpách. Tady jsou při vybalování:

Zlomila jsem si tam na běžkách ruku a odjížděli jsme domů poměrně narychlo, takže medvídci pravděpodobně stále spali zastlaní mezi galtürskými polštáři. Pozdě bycha honit, povzdychli jsme si doma. Zůstalo po nich takové smutno...Ani na pumpách, ani v hračkářstvích, kam taky občas zajdu nakupovat pro vnoučata, jsem podobné nenašla.

Tady jsou mé záznamy o té zlomenině, pro ty, kdo mají otázku, jestli je lepší lyžovat nebo nelyžovat. TADY a pak TADY (přečetla jsem si nyní starý blog a jsem překvapená - úplně jsem ty přestálé strasti pozapomněla. Dnes bych ani nepoznala, že nějaká ruka byla zlomená. Taky díky Hance, kamarádce rehabilitační!).

Letos (pardon, loni) mi to nedalo a brouzdala jsem znovu a vytrvale internetem. Hezkých medvídků v pyžamku se prodává hodně, ovšem obvykle ve velikosti 25cm a víc. Až jsem objevila medvídky sice bez pyžamka, zato se srdíčky a taky ve dvou barevných provedeních (důležitá maličkost, přeci kluk a holka!) a poprvé s námi spali na Štědrý den. A za pár dní s námi podniknou první cestu do ciziny, až pojedeme na hory do Itálie...