MAMINČIN RECEPT

Nevím, jak to bylo ve vaší rodině, ale u nás doma se vařilo a peklo každý víkend ve vydatném množství. Jedna strouhala brambory (já), druhá třela žloutky s cukrem (sestra). A já jsem si zapisovala postupy, jak maminka vaří, zapisovala jsem si oblíbené pečivo, třeba atomový koláč. Ten frčel v mé pozdější rodině každý týden (atomová doba, atomová rychlost pečení a atomová rychlost mizení koláče z pekáče.)

Oblíbené byly a jsou MRKVOVÉ ROHL´´IČKY. Dodnes, kdy už recepty nesbírám (je jich plný internet), občas nalistuju kuchařku s maminčinými recepty a peču podle nich. Především vánoční cukroví, pak nějaký ten koláč, a hlavně Mrkvové rohlíčky! Chystáme totiž oslavu manželových a kamarádových kulatin spolu s velikou taškařicí, a nějaká ta sladkost kromě objednaného dortu se hodí. 

Tady je kousek té kuchařky, a celý recept na rohlíčky:

A teď ta moje činnost. Rohlíčky se povedly, což o to, ale zas mě něco překvapilo. Tedy tři věci. Jednak mně přestala vážit váha, a i když jsme vyměnili baterii, dělala psí kusy. Prostě je zanešený cvakací knoflík a Kája řekl obyčejnou větu, kup si jinou váhu. A druhé překvapení -  robot, který mi slouží už druhý rok, nevlastní hvězdičkové struhadlo. Nastrouhala jsem mrkev na "mrkvovém" struhadle (jak tomu říkáte vy?), s vědomím, že mrkev bude mít dlouhá vlákna a placka nepůjde snadno krájet. Nešla, no. Poslední věc se týká marmelád. Do rohlíčků chcete marmeládu hladkou, bez kusů ovoce, jenže slovo marmeláda je na sklenicích psáno i v případě, že se jedná o džem. Jsem puntičkářka !!!
Na obrázcích je tedy jedna ze čtyř placek, syrové rohlíčky na plechu a pak po vynětí z trouby. Vždycky jich máte dvaatřicet. Ještě chybí fotka s rohlíčky obalenými v cukru na tácu, což ovšem každá hospodyňka ví, jak asi vypadá. Zas když se neocukrují a dáte dia marmeládu, mohou mlsat i lidé s diabetem. A poslední fotka je s koláčky, které jsem z jedné dávky upekla a část oddělila pro své rodiče, a zase pečení proběhlo s překvapením!! Použila jsem totiž na těsto z poloviny doma umletou mouku, tedy celozrnnou, a koláčky se při slepování trochu trhaly. Hezčí jsem upekla v únoru na svatbu vnučky, zde.

A to je vše. Zařadila jsem blog do sekce "Jím, co mi prospívá". Myslím si totiž, že trocha sladké radosti nikomu neublíží. Zvlášť při mém pečení bez cukru a s celozrnnou moukou a vše v bio kvalitě! A že umím péci bez cukru (nechtě), mám zapsáno tady.