KDYŽ SI LYDIE NEZPÍVÁ

Mohl by to být třeba pěkný začátek nějaké písničky, ne? Ale bylo to jinak. Tato věta byla před lety použita jako nadpis článku v jednom časopise o mé rodině. Mimo jiné v textu zaznělo, že když si doma nezpívám, něco je špatně. 

Dnes je to jinak. Čím víc jsem se hudbou zabývala a vyučovala jsem zpěv, tím méně znělo doma mé zpívání. Vyhovovalo mi po celém pěveckém dni, kdy mne bolely navíc ruce od piána a někdy i sedínka, ticho. Odpočinek. Spíš jsem si jen občas zpívala sama v učebně karaoke, ale doma jsem již potřebu pět neměla. 

Léta ubíhala, a ubíhají, až jsem před pár dny poslouchala další rozhovor s Markem Váchou. Mimo jiné v něm na sebe prozradil, že první, co ráno dělá, je kupodivu ta písnička. Oslovilo mne to. Tak já si taky budu zpívat! Zařadím do svých běžných rituálů, kterých mám mnoho (třeba že si každou středu dělám peeling celého těla nebo že si každou neděli oblékám čistou noční košilku), také to zpívání.

Není to těžké ráno po vylezení z lůžka si zazpívat. Nezapomínám na pěveckou novinku, jako by to vlastně ke mně vždycky patřila. Jen jsem po pár dnech zjistila, že si zpívám pořád tu samou píseň. Pěknou, s duchovním textem. Ale chci změnu, a nic mne nenapadá, než takové to denní zpívání s malými vnoučaty "Měla ¨babka" a "Na tom bošileckým mostku" nebo "Já mám koně". 

Musím na tom zapracovat, aby můj nový ranní rituál nabyl určitého tvaru a kreativity!!! A píseň duši pozvedá, nuž ZPÍVEJME! Ráno, v poledne, odpoledne, večer, při práci, při odpočinku, s přáteli, s rodinou.