
KDYŽ SE HUDBA POVEDE
Nemyslím teď svou hudbu, ale tu, co poslouchám!!!

Povedlo se to celé:
Koncert - ach, to bylo pohlazení po duši! Dnes přesně to pravé pro moje citové, zdravotní, sociální rozpoložení .
Prostředí - lepší být nemohlo!
Společnost - výtečná!
K věci. Kája dostal jako dárek ke svým sedmdesátým narozeninám ( a já tedy s ním) jako dárek koncert Dana Bárty, v Praze, v Sovových mlýnech. Open air. Počasí nemohlo být lepší. Prostředí je krásné...., koncert se koná ve dni, kdy je teplo, světlo do pozdních hodin, neb právě probíhají nejdelší dny v roce, a se skleničkou vína v rukou. Lidé jsou naladěni svátečně, nejsme tam my staříci ( :D ) jediní, a nikdo nepřišel v teplákách. K tomu Vltava za zády. Díky, paní Mládková!!! za krásné prostředí zpřístupněné všem.
Dan Bárta je moje srdcovka. Je totiž nejlepším českým zpěvákem z těch, kteří sami hudbu tvoří. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já vždy při jeho písních cítím mravenčení po těle. Pak přidejme jeho vášeň k vážkám, jeho politické i rodinné postoje - přečtěte si rozhovory s ním, on bývá vždy kreativní a moudrý a také pro druhé podnětný (tím hodnotím tu moudrost) - , k tomu hezky vypadá, dobře zpívá, rozumně a bystře se chová i na pódiu. A ty písně! Neotřelý jazz. Je jedenáctinásobným držitelem ceny Akademie české populární hudby v kategorii Zpěvák roku a Zpěvák čtvrtstoletí. Howgh.

Maruška a Vojta jsou naši kamarádi. Zvláště Maruška je stále pozitivní (to neznamená, že není v dobré míře kritická) a směje se. Vojta zas coby introvertní architekt mluví málo, ale sem tam předloží publiku perlu. Kája je můj Kája, miláček, lepšího muže není :). A já? To by musel psát někdo jiný, nakolik jsem milá nebo protivná. Takže super večer, s návštěvou kavárny Mlýnské a pak ještě bezejmenného nějakého baru, kde byli samí mladíci a my. A já si už nedala žádnou whisky, neb jsem v procesu držení si konstantní váhy na stejném (toužebně vyhlížeje raději nižším) čísle.
Noční Praha je moje druhá srdcovka. Hlavně ta řeka a osvícené pozadí. Tento pohled nemůže nic nahradit, bohužel (myslím) na něj nestačí ani můj obvyklý pohled na Ještěd. Prostě pocházím ze středních Čech a miluju řeku. Pak ještě moře a plavání v něm, ale to je jiné téma. Dnešní téma, i když se to nezdá, je hlavně o hudbě.
A teď není žádný zvláštní konec blogu. Jen spánek, cesta domů a zase práce.
