KAŽDÝ ROK JE VÝROČÍ, jen o jedno číslo vyšší

Devět let, takové nanicovaté číslo... Ani se nám nepodařilo zavčasu jít na Ještěd a oslavit výročí svatby. Tak za rok!!!

Nicméně je léto a stále máme dovolenou. Jsme doma a kratší výlety nám úplně vyhovují.
Věřili byste, že jsme doposud nikdy nejeli sedačkovou lanovkou Skalka na kopec? Před pár lety na podzim se u hlavní kabinové lanovky přetrhlo lano a vše skončilo katastrofou. V plánu je vybudování nové lanové dráhy v modernější verzi, a my jsme jezdili nahoru autem, jednou taky na kole. A dnes nastala chvíle pro pěší výlet (auto je totiž v servisu). 

Letošní léto je divné, celý červenec se zdá poněkud chladnější s mnohými dešti (nebo přeháňkami). V minulosti bylo i hůř, pamatuji z dětství na velké deště, v mládí taky na studené července, tábory s dětmi v mokrých stanech... Přijde mi to normální, nicméně trochu víc sluníčka bychom všichni uvítali. Dnes jsme taky vyrazili s deštníky v baťohu (a použili jsme je). Výlet byl krásný, přes Pláně na Šámalku a zpět do Hanychova. 

Cestou na Šámalku jsem vzpomínala, jak v náš svatební den, kdy jsme tudy z Ještědu šli (na tu svatbu), u cesty zůstalo někým neznámým pohozené staré křesílko - plastová židle, a stoleček. Vojta ho tehdy obdivoval jako krásné architektonické dílo. A po letech? Křesílko i stoleček je tu stále!