JAHODOVÉ KNEDLÍKY

Maminka vařila ovocné knedlíky všelijaké. A každé ovoce vyžadovalo jiné těsto.

Nejčastější knedlíky byly švestkové. Vařila je z bramborového těsta, každý uvařený knedlík pak obalila v mletém máku s cukrem kolem dokola a omastila. Ach, už jen ta vzpomínka mě celou rozněžní a vpustí se všemi emocemi do dětství. A to není všechno. Tatínek jich snědl - no hádejte! Sedmdesát. Pravda, švestky byly prý drobné, těstíčka kolem málo, no ale stejně! Maminka, tehdy mladá novomanželka, jen zírala, kde to všechno mizí, a dodnes neopomene připomenout, že jí ani jeden knedlík nenechal. (No, já bych se bývala svých šesti knedlíků dožadovala). Příště jich jedl tak padesát, to si pamatuju i já. Tatínek jedl dvakrát denně, ráno, a pak po práci, která byla manuálně vydatná. Možná v práci ještě svačil, to nevím. Ale já to mám po něm, podobně, taky se musím najíst dosyta, abych byla spokojená, a pak už nemusím nic (pokud můj muž po večerech nezačne mlsat všechny ty jogurty, čokoládky, koláče  nebo fazole z konzervy).

Švestky byly v bramborovém těstě, nakladly se na váleček z těsta, který se pak nakrájel, švestky se zatočily...

Další vyhlášené knedlíky byly borůvkové. Kynuté tužší těsto, to se vyválelo, vykrájela se kolečka nějakou větší sklenicí, a knedlíky pak měly tvar pirožků. Ach, ten požitek, když jste ukousli růžek knedlíku (pozor, vždy se jedly lžící), a vysáli jste do úst lahodnou borůvkovou šťávu! Na borůvkové knedlíky patřilo jen máslo a cukr.

Btw: na netu žádné borůvkové knedlíky jako od maminky nejsou. Ty suché buchty se mi sem vůbec nehodí (pravda, z kanadských borůvek není skoro žádná šťáva, musí se jít na borůvky do lesa...). Slibuju, až  je uvařím, vyfotím je a vložím sem!!!

Meruňkové knedlíky jsme vařily různě. Kynuté, bramborové, tvarohové. A zas jen máslo a cukr navrch. Tady mám dvě vzpomínky. První, dostali jsme v Brně u tety meruňkové knedlíky, bylo mi tak deset, a hned ten první knedlík byl z nějaké zelenější meruňky, tiše jsem řekla, že už mám dost a bylo po obědě. A druhá vzpomínka, bývalá tchyně jednou uvařila knedlíky (uměla je dobře, od ní jsem se naučila kynuté knedlíky vařit na pařáku a ne ve vodě v hrnci a k meruňkám přidat kostku cukru na místo vyjmuté pecky), jenže jednou je hostům předložila, ať si sami pocukrují dle chuti, ale místo cukru na stůl položila sůl. No, to nedopadlo dobře, ovšem knedlíky se umyly a pocukrovaly a bylo to zas OK.

Pak mne jedna kamarádka naučila vařit tvarohové knedlíky bez ovoce a jen je přelít třešněmi z kompotu a v té kompotové šťávě bylo uvařeno trochu pudinkového prášku. Bylo to rychlé a ne špatné, nicméně děti v pubertě už to nijak pochvalně neocenily.

No a nakonec ty JAHODY. Dnes jsem měla na pravidelné návštěvě hošíky, vnoučata, 10, 8, 6 let. Naplánovala jsem jahodové knedlíky, ale nemohla se rozhodnout, jaké to těsto má být? Tvarohové? Kynuté? Nakonec jsem udělala kynuté. Děti mi umlely mouku, Jindra dokonce pomáhal tvořit knedlíky, a dobře!, Vojta se zas staral, cože to jsou ty kvasnice a jak rostou? Daly jsme si pak na ně jak kdo chtěl, máslo, cukr, skořici, kysanou smetanu. Ach, ty byly tak dobré! Vojta nakonec usoudil, že jeho máma asi dělá tvarohové. No bodejť, to se nemusí s kynutím čekat. Musím se zeptat svojí maminky, z jakého těsta vařila jahodové knedlíky ona, fakt si nemůžu vzpomenout...

Ta fotka v úvodu - to je zbytek knedlíků. Bez cukru, bez smetany a másla. A jsou tmavé - inu, vařím z celozrnné pšenice a z hnědého třtinového cukru.