CO SE DÁ DĚLAT O ADVENTU

Měly jsme s Vlastičkou, to je moje sestra, každá panenku. Ivanku a Soničku. Byly to gumové panenky, bez mrkání, bez opravdových vlásků, tlusté přes bříška... ale krásně se usmívaly a my dvě holky jsme si s nimi moc rády hrály.

Čas ubíhal, a panenky někde zmizely. Nejspíš v popelnici. V pubertálním věku jsme je fixama vylepšily, oči, vlasy, no a fixy se po nějaké době na panenkách rozpily a ty ztratily své kouzlo.

Až jednou. Po padesáti letech. V Adře u nás v Liberci tam jedna taková panenka stála na prodej... Úplně nahá, ale zachovalá. Za dvě stovky jsem ji koupila a chtěla ji nějak nabídnout k hraní Anežce, malé vnučce. To se nepovedlo. Ona spíš po vzoru staršího bratra tůruje auta. Sháněla jsem šatičky, abych panenku oblékla, a nic. Nepodařilo se mi to. V obchodě žádná velikost oblečení, která by se Ivance, jak jsem tu svoji novou panenku opět pojmenovala, nevyskytuje.

Vzpomínám na tetu. Pratetu Dostálovou. Byla to vdova po panu faráři, žila v domku sama, vlastní děti měla "za horama", někde v Brně, povahou se mi zdála poněkud nerudná. Ano, bývalá učitelka, trošku nervózní a příliš precizní. Ale pro nás děti byla úžasná! Na návštěvě u ní doma v domečku nebyla nuda. Měla krabici nádherných barevných korálků, které jsme se setrou navlíkaly, a pak měla opravdické divadýlko s oponou a s loutkami, a OPRAVDICKY nám hrála. My jsme byly malé holky, ona stará paní, ale v těch pohádkách jsme byly ponořené všechny stejně.

A měla nás ráda. Šila nám šatičky a oblečky na Ivanku a Soničku, šaty na vycházku, oblečení "do školy", jedny šaty byly dlouhé ze zlatého brokátu, pak kabátky, kalhotky, halenky..... Červené, zelené, hnědé, barevné, všechno s knoflíčky a pravými knoflíkovými dírkami. Jak se jí to všechno mohlo podařit oceňuji až dnes. A my jsem si doma hrály, panenky oblékaly. Maminka nám taky na panenky něco ušila, dokonce místo knoflíčků, aby to bylo snažší, našívala patentky, které obšívala nití v barvě šatiček. Ale chodila do práce a času měla méně než teta.

No a teď mám panenku Ivanku doma. Nahatou:

Tak musím přece něco udělat...! Jenže já na šití nejsem, mám kvůli očím problémy navléknout nit do jehly, a ty malé dílky oděvů, ... ne ne, to není nic pro mne. Takže to vyhrál háček a příze, a panenka dostala topík, kalhoty a kabát, když je teď ta zima! Velké knoflíky, aby to Anežka zvládla rozepnout a zapnout.

Ivanka je oblečená, ale je bosá. Vzpomínám, že naše panenky měly gumové botičky. Škoda, ale snad to do příště nějak vymyslím a napravím. Háčkovaná halenka se mi moc nepovedla, pro oblékání má totiž panenka moc velikou hlavu, a veliké břicho, popřemýšlím, jak vše lépe vyřešit.

Začal advent, hoří první svíčka a já jsem uháčkovala zimní kabátek. Možná advent bude dost dlouhý na to, abych vyrobila ještě šatičky a halenky a čepici a ty boty.